Múj milý deníčku,

jak jistě víš, strašně rád objevuju nové a nové věci, ať už ide o věci neživé či naopak živé a položivé.  Tudle jednou ,mi múj dúvěrný přítel řekl o také búdě, která sa nacháza někde tam na Hovězí či kdesi tam. Povídal jak byla parádná, hlavně to domácké prostředí a tak. A já jako badatel, začal sem sa o toťtu búdu zajímať. Ono to vlastně není ani tak búda, múj milý deníčku, ale spíš chalupa. Dal mi adresu a kontakt na ty lidi co tam žijú, že si to mám prej okouknúť.

Tak jsem to vzal po hlavě. Zavolal jsem tomu majitelovi tam a ten byl velmi přívětivý a nabídl mi teda jako ,že si tu chalupu móžu otestovať rovnú hnedkaj, prej je volná. Tudle lákavou nabídku jsem přece nemoh’ odmítnuť ,tak jsem súhlasil. 

Dostal jsem klúče a pokyny ,kde co jak. Ten milý majitel mi to celé ukázal ,aj také ty nové vymoženosti, co tam sú, tak jsem byl rád, že jsem do toho nemusel rýpať sám. Místa tam bylo dosti, co ti mám povídať. Místa na ležení jak by smet, tož jsem sa hneď uvelebil na pohodlném gauču a čekal jako co sa bude díť.

Zatopiť jsem si musel sice sám, ale to nevadí, protože já su na také věci přímo expert. Chalupa sa rozehřála celá a já byl rád, protože k večíru byla venku aj kosa. Začal jsem přemýšlať nad tím,co já tu budu dělať než půjdu spáť.  Tož jsem dostal takú myšlenku, a začal jsem si študovať všecko tady a tak. Začetl jsem se tu do jakési valašské knížky a uvařil jsem si k tomu kafčo, samozřejmě po domácku.

Od teďkaj už věřím svému příteli, a nemám mu za zlé, že sa sem bude rád vracať. Je to tu levné, lidi tady sú milí, a cítíte se tu jako doma. A jak jsem tak vzpomínal na ty staré léta a na mojú babičku ,co měla též takú chalupu,vzpomněl jsem si najednou na mojú starú a že neví kde sem a tak. Tak jsem rovnú sem pozval celú moju rodinu,když už to mám jakože zaplacené. 

Všichni sme sa měli jak prasata v blátě, tedy jakože moc dobře.

Jsem moc rád, múj milý deníčku, že jsem objevil takúto chalúpku a nemám sobě za zlé, že sa sem budu rád vracať.